Negramotná nádenice tvrdila, že rodí králíky. Uvěřili jí i lékaři, které vyslal samotný král

Na podzim roku 1726 se v anglickém hrabství Surrey rozkřiklo, že tamní chudá venkovská nádenice rodí mrtvé králíky a další zvířecí části. Za senzací stála třiadvacetiletá negramotná Mary Toft z Godalmingu, jejíž příběh dokázal na několik týdnů přesvědčit i lékaře vyslané králem Jiřím I. Celé divadlo prasklo až v Londýně poté, co si její rodina zkoušela tajně opatřit další zvířata. Na podvodnici nezapomněli ani po smrti, protože farní matrika ji u pohřbu jako jedinou nezapsala jménem, ale jako podvodnou chovatelku králíků.
Hon za králíkem na poli
Podle pozdějších záznamů vše začalo 23. dubna 1726, kdy Toft s další ženou plela na poli v Surrey a vyplašila králíka. Obě se za ním rozběhly, jenže zvíře jim uteklo. Jak o rok později napsal královský chirurg Nathanael St. Andre, ještě tu noc se jí zdálo o dvou králících na klíně, ráno jí bylo zle a přes tři měsíce měla silnou chuť na králičí maso, na které neměla peníze.
V té době už byla těhotná a v srpnu 1726 potratila. Tvrdila však, že příznaky těhotenství nezmizely. V září rodina zavolala váženého porodníka Johna Howarda, který ji převezl do Guildfordu. Před ním Toft údajně porodila části zvířat a nakonec devět mrtvých králíčat.
Vyšetřování na královský rozkaz
Howard podivným porodům uvěřil a napsal předním anglickým lékařům i králi Jiřímu I. Aféra brzy zaplnila britský tisk. V pondělí 14. listopadu 1726 přinesl list Daily Journal na titulní straně zprávu, že Howard pomohl v Guildfordu na svět tvorovi podobnému králíkovi.
Panovník vyslal případ prověřit dva muže, mezi nimi svého chirurga a anatoma Nathanaela St. Andreho. Ten dorazil ve chvíli, kdy Toft údajně rodila patnáctého králíka. Uvěřil, že sleduje zázrak, a část pozůstatků odvezl do Londýna králi a princi z Walesu. Další chirurg vyslaný dvorem ale postupoval obezřetněji. V trusu jednoho z králíků našel zbytky zrní, což znamenalo, že se zvíře nemohlo vyvíjet v lidském těle. Názory lékařů se rozdělily, a tak Toft převezli na pozorování do Londýna.
Proč jí vážení učenci uvěřili
Z dnešního pohledu se zdá těžko pochopitelné, jak mohla negramotná nádenice oklamat tehdejší lékařskou špičku. Podle profesorky kulturní historie Karen Harvey z birminghamské univerzity však nešlo o šarlatány, ale o uznávané učence uprostřed osvícenství. Právě vědecká metoda je vedla k tomu, aby nic nezavrhli bez pokusů a důkazů.
Svou roli sehrála i dobová teorie takzvané mateřské představivosti, podle níž mohly silné zážitky nebo neukojené touhy těhotné ženy fyzicky poznamenat plod. Anglickou veřejnost tehdy silně přitahovaly levné letáky o takzvaných zrůdných porodech. Podle Harvey navíc králíci představovali symbol privilegií majitelů půdy, protože ničili rolníkům úrodu a jejich ulovení se tvrdě trestalo jako krádež.
Krátce před aférou se její manžel Joshua s asi třiceti muži účastnil hromadného vniknutí k rybníku v Godalmingu, které patřilo k tehdejším protestům venkovské chudiny. Harvey proto připouští, že podvod mohl být i tichým protestem chudé ženy, která neměla jinou možnost promluvit do veřejného dění.
Odhalení v londýnské ubytovně
V Londýně strávila Toft pod dohledem lékařů několik týdnů a dál údajně rodila části zvířecích těl. Vše se zhroutilo ve chvíli, kdy vrátný z tamní ubytovny nahlásil, že po něm rodina chtěla, aby dovnitř tajně propašoval králíky. Brzy se přihlásili i další svědci se stejnou zkušeností. Části zvířat jí podle vyšetřování vkládali do těla a ona je pak při fingovaných porodech „rodila“.
Lékaři Richard Manningham a James Douglas ji několik dní tlačili k přiznání. Toft se zlomila 7. prosince 1726, když jí Manningham pohrozil bolestivou operací, která měla ukázat, jestli je stavěná jinak než ostatní ženy. Harvey upozorňuje, že rodina od zvědavců v Guildfordu ani v Londýně peníze zřejmě nevybírala. V dochovaných výpovědích pro Douglase označila Toft za strůjkyni podvodu svou tchyni a starší ženy ze svého okolí.
Stopa v pohřební matrice
Po odhalení se tisk i veřejnost proti Toft ostře obrátily. Rytec William Hogarth ještě v roce 1726 vytvořil satirickou rytinu, na níž se kolem postele tísní učení lékaři, kdežto Toft leží téměř nepovšimnutá na okraji výjevu. Královského chirurga St. Andreho, který o aféře mezitím vydal spis, král přestal přijímat. Přišel o povinnosti u dvora i plat, titul dvorního anatoma si ale ponechal.
Samotnou Toft 9. prosince 1726 obvinili jako „notorickou a odpornou podvodnici“ a zavřeli do věznice Bridewell, tedy nápravného domu ve Westminsteru, kam se na ni chodili dívat zvědavci. Po čtyřech měsících ji propustili bez soudu. Zesláblá se vrátila do Godalmingu, do roka se jí narodilo další dítě a z veřejného života se vytratila.
Příběh z roku 1726 se objevil v románu Hilary Mantel The Giant, O’Brien i ve filmu Favoritka z roku 2018 a při třístém výročí ho připomněla i Karen Harvey, autorka knihy The Imposteress Rabbit Breeder. Mary Toft zemřela v lednu 1763 a farář ji do matriky zapsal jako „Imposteress Rabbit Breeder“, podvodnou chovatelku králíků.
Jak si vysvětlujete, že tehdejší královští lékaři Mary Toft uvěřili?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
Proč zrovna takhle? Napište to do diskuze →Psaní je mou vášní již od střední školy, a to už je nějaký ten pátek. Miluji kulturu, popkulturu, hudbu a historii. Po studiu na VŠE jsem se dala na publicistiku na volné noze a zůstala u toho dodnes.
Další články autora (28)


