Archeolog Howard Carter prožil 16. února 1923 svůj životní triumf. Po letech marného hledání v Údolí králů konečně otevřel zapečetěnou pohřební komoru krále Tutanchamonova. Svět s úžasem sledoval odhalení nevídaného zlatého pokladu. O několik týdnů později však začali členové expedice a jejich blízcí umírat za podivných okolností. Dobový tisk okamžitě vycítil senzaci a stvořil legendu o faraonově prokletí.
Osudné holení
Financování celé expedice zajistil George Herbert, pátý hrabě z Carnarvona. Právě on se stal hlavní tváří údajné kletby. Lord Carnarvon si během pobytu v Egyptě nešťastnou náhodou rozřízl kousnutí od komára při ranním holení. Rána se zanítila a následovala otrava krve a těžký zápal plic. Hrabě zemřel v káhirském hotelu Continental-Savoy necelé dva měsíce po otevření hrobky.
V okamžiku jeho smrti v celé Káhiře zhasla světla. Tuto událost potvrdili i zástupci britské správy. Současně na lordově panství v anglickém Hampshiru začal výt jeho oblíbený pes Susie a vzápětí zdechl. Tyto dramatické okolnosti posloužily novinářům jako dokonalý základ pro budování mýtu.
Slavný zastánce Olej do ohně přilili i slavní lidé té doby. Spisovatel Sir Arthur Conan Doyle, duchovní otec Sherlocka Holmese a velký příznivec spiritismu, veřejně podpořil myšlenku nadpřirozeného zásahu. Jeho slova měla obrovskou váhu a dodala bulvárním spekulacím punc serioznosti.
„Zlý element mohl způsobit smrtelnou nemoc lorda Carnarvona,“ řekl Conan Doyle novinářům z American Morning Post. Veřejnost tuto verzi hltala. Racionální argumenty lékařů o lordově podlomeném zdraví po autonehodě nikoho nezajímaly. Lidé chtěli věřit v mystickou moc starověkého Egypta.
Selektivní paměť
Zastánci teorie o kletbě rádi uvádějí seznam dalších obětí. Patřil mezi ně americký železniční magnát George Jay Gould I. Ten navštívil hrobku a následně zemřel na horečku na francouzské Riviéře. Další na řadě byl britský průmyslník Joel Woolf. Upadl do kómatu a zemřel krátce po návratu z Egypta. Celkem se hovořilo až o dvou desítkách úmrtí spojených s otevřením hrobky.
Realita ovšem vypadá střízlivěji. Howard Carter, který hrobku fyzicky otevřel a narušil faraonův klid nejvíce, se dožil 64 let. Zemřel až v roce 1939 na rakovinu lymfatických uzlin. Kletba se vyhnula i většině dělníků, kteří vynášeli předměty a s mumií manipulovali přímo. Statistiky ukazují jasná čísla. Z 58 lidí přítomných při otevření hrobky a sarkofágu jich zemřelo v následujících dvanácti letech pouze osm.
Vražedná plíseň
Vědci nabízejí pro některá úmrtí logické vysvětlení. Uzavřené prostory hrobek představují ideální prostředí pro plísně rodu Aspergillus. Tyto mikroskopické houby produkují aflatoxiny a přežívají v temnotě tisíce let. Návštěvníci hrobky vdechli spory po otevření pečetí. U lidí s oslabenou imunitou, jako byl lord Carnarvon, mohla tato infekce vyvolat fatální respirační selhání.
Dalším faktorem byl čpavek a formaldehyd, které se v uzavřených prostorách hromadily z rozkládajících se organických látek. První badatelé vstupovali do komor bez ochranných pomůcek. Dýchali vysoce koncentrovaný koktejl bakterií a toxických plynů. Moderní archeologové dnes vstupují do nově objevených prostor v maskách a ochranných oblecích. Starověké kletby tak nahradila bezpečnostní směrnice o biologickém riziku.
👉🏻 Další historické zajímavosti.
