Televizní stanice ČT2 vysílá v sobotu večer slavného filmového Drákulu z roku 1992 a na obrazovky vrací mýtus, který má se skutečným valašským knížetem společného jen málo. V patnáctém století čelil Vlad III. mohutné osmanské expanzi do Evropy vojenskou strategií, která zahrnovala psychologický teror, taktiku spálené země a odstrašující popravy.
Zkušenosti z tureckého zajetí
„Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, které jsme upálili v jejich domovech a Turků, jimž naši vojáci uťali hlavy.“ Těmito slovy informoval 11. února 1462 valašský kníže Vlad III. uherského krále Matyáše Korvína o svém vojenském tažení. Text dopisu, zachovaný v historických archivech, představuje nelítostného stratéga bojujícího s ohromnou přesilou.
Budoucí vládce Valašska získal své zkušenosti s osmanskou říší již v mládí. Roku 1442 odcestoval jeho otec Vlad II. k diplomatickému jednání do Gallipoli. Sultán Murad II. valašského knížete uvěznil a donutil ke slibu věrnosti. Jako záruku si na svém dvoře ponechal jeho dva mladší syny Vlada a Radua.
Mladý Vlad získal v tureckém zajetí vzdělání a vojenský výcvik. Podle historiků se zde s největší pravděpodobností seznámil s metodou popravy narážením na kůl, kterou osmanská armáda uplatňovala vůči zajatcům. Na valašský trůn usedl definitivně roku 1456 s vojenskou podporou uherského regenta Jana Hunyadiho. Ten znal Vladovy zkušenosti s Osmany a pověřil jej obranou transylvánské hranice.
Cestu k moci provázelo zúčtování s domácí opozicí. Během banketu nechal kníže probodnout stovky bojarů odpovědných za smrt jeho otce a staršího bratra Mircey. Těla následně nabodl na kůly. Svou pozici upevnil roku 1457 zapojením do uherských sporů na straně rodu Szilágyi. S vojskem vtrhl do Transylvánie, vyplenil okolí měst Brašov a Sibiu a desítky saských kupců loajálních králi Ladislavu Pohrobkovi popravil naražením na kůl.
Přibité turbany a noční útok
Své mezinárodní postavení Vlad III. demonstroval odmítnutím platit Turkům pravidelný tribut zvaný jizya. Dobové vyprávění uvádí, že když sultánovi vyslanci odmítli před knížetem smeknout turbany z náboženských důvodů, nechal jim je k hlavám přibít hřebíky. Valašsko tak přestalo osmanskou nadvládu respektovat. Mehmed II. nejprve vyslal osmnáct tisíc vojáků ke zničení přístavu Brăila. Střet s valašskými silami přežilo pouze osm tisíc Turků.
Sultán následně shromáždil obrovskou armádu čítající údajně až 150 tisíc mužů a 4. června 1462 překročil Dunaj. Vlad III. uplatnil taktiku spálené země a s výrazně menším vojskem ustupoval k hlavnímu městu Târgoviște. V noci ze 16. na 17. června podnikla valašská jízda na turecký tábor překvapivý útok s cílem samotného sultána usmrtit. Mehmed II. vyvázl, útočníci ovšem za sebou zanechali odhadem 15 tisíc mrtvých vojáků.
Když osmanské vojsko dorazilo k Târgovišti, nalezlo město vyklizené. V jeho okolí kníže připravil scénu v podobě dvaceti tisíc zajatých a na kůl naražených tureckých vojáků. Sultán Mehmed II. tažení přerušil a vrátil se do Konstantinopole. Na valašském území však zanechal Vladova bratra Radua, který již dříve přestoupil k islámu a s tureckou vojenskou podporou postupně získával vliv.
Zrada uherského krále
Vlad III. ustoupil před sílícím bratrem do Karpat a v listopadu 1462 se v Transylvánii sešel s Matyášem Korvínem. Místo domlouvané vojenské pomoci přišlo zatčení. Uherský král pověřil zajetím valašského knížete Jana Jiskru z Brandýsa, bývalého husitského hejtmana ve svých službách. Následujících třináct let strávil Vlad jako vězeň na hradě Visegrád.
K návratu na trůn mu král dopomohl až roku 1475. Vláda trvala jen krátce. Vlad se přesunul do Transylvánie a následně bojoval proti Osmanům v Moldávii. Na přelomu let 1476 a 1477 padl v bitvě. Jeho tělo bylo podle historických záznamů rozsekáno na kusy a hlava odeslána sultánovi do Konstantinopole jako důkaz úmrtí.
Oběť dobové propagandy
Evropská literatura a dobové pamflety z konce 15. století zformovaly obraz Vlada jako krvežíznivého tyrana. Podle rakouské kurátorky Margot Rauchové za těmito texty stál právě král Matyáš Korvín. Potřeboval před zbytkem Evropy ospravedlnit, proč valašskému knížeti nepomohl a peníze od cizích panovníků určené na válku s Turky využil jinak. První podobné texty, jako báseň německého autora Michela Beheima O krvavém šílenci zvaném Dracula, se objevily bezprostředně po Vladově sesazení.
Dobové západní spisy knížeti připisovaly upalování, vaření zaživa či stahování z kůže s celkovým počtem osmdesáti tisíc obětí. Historici dnes upozorňují, že takové číslo by v 15. století znamenalo vyvraždění téměř poloviny valašského obyvatelstva. V Rumunsku je naopak Vlad III. vnímán jako národní hrdina. V anketě z roku 2006 jej veřejnost zařadila mezi sto největších postav národní historie.
Samotné jméno Dracula neneslo v 15. století žádný nadpřirozený význam. Vladův otec Vlad II. získal od císaře Zikmunda Lucemburského členství v elitním Řádu draka a s ním i přídomek Dracul. Tvar Dracula představuje pouhý genitiv s významem Draculův syn. Teprve v pozdější rumunštině získalo slovo dracul význam ďábel, čehož využil britský spisovatel Bram Stoker a stvořil literární legendu.
