Luigi Pernier zažil v roce 1908 skutečné zoufalství. Prostředky na archeologický průzkum paláce Faistos docházely. Zatím se tam navíc nenašlo nic zvláštního, i když prachu a sutin prohledal s kolegou dost. Právě jeho kolega se pyšnil několika převratnými nálezy, které mu Luigi záviděl. Jenže pak přišel poslední výkop a čas se zastavil. Objevil Disk z Faistu.
Je to tenké a popsané
Luigi na místě vykopávek tehdy zavelel: „Chlapi, poslední výkop. Podíváme se na formální vstup do budovy a pak to balíme.“ Pak už se usmíval, protože slavil triumf. Popel ze spálených hovězích kostí a zemina vydaly tajemství. Tenký disk, který Luigi opatrně zvedl a foukl na něj.
Najednou se pro něj zastavil čas. Na místě, kde byl prach, se objevily do kruhu uspořádané tajemné znaky. Zrodil se Disk z Faistu, který se dlouhé roky počítal mezi nejzáhadnější artefakty planety.
Dešifrování nápisu
Z kusu kamene se stala senzace. Byl vyhlášen nálezem roku, protože archeologové tak drželi v rukou jasný důkaz, že tehdejší minojská kultura běžně používala psané písmo. Byl potřeba už jen jeden krok – tedy rozluštit disk a zjevit jeho poselství. Pokud si ale někteří badatelé mysleli, že to bude záležitost, během které si ještě dají odpolední čaj, šeredně se spletli.
Snadnost evokovalo 25 symbolů, které připomínaly lineární písmo B, jenž už bylo tehdy rozluštěno. Minojci ho normálně používali asi do roku 1400 před Kristem. Zbytek znaků ale odpovídal lineárnímu písmu A, které je však stále záhadou. I experti tak stáli ve slepé uličce.
Opakující se klíč
„Pak jsem si ale všiml, že slovo I-QE-KU-RJA se tu opakuje celkem třikrát,“ uvádí k věci velšský historik a lingvista Gareth Owens. „To jsem pak porovnal s indoevropskými jazyky. A došel jsem k závěru, že Disk z Faustu je minojské obrázkové písmo, jen ve formě textu. To byl ten klíč.“
Na jedné straně kulatého záznamu je tak podle něj óda na zářící těhotnou bohyni lásky, války i hor jménem Astarte. Druhá poukazuje na boha, který naopak umírá a vyhasíná. „Obě strany mají dohromady 61 slov a 18 řádků. Dává to rýmovaný sonet. Šest slov souvisí se světlem, šest se západem slunce, 13 se odkazuje na bohyni,“ rozvádí Owens.
Další texty a modlitba za zdraví
Jedna věta se ve stejném znění nalézá i v dalších minojských textech, konkrétně v jeskyni Arhalochori a hoře Juktas kousek od Knossu. „Celek tvoří část modlitby za zdraví vyslané k bohyni. Dovoluji si tudíž říct, že jsem rozluštil jednu z největších archeologických záhad světa,“ tvrdí Owens.
Hlas minojské civilizace
Ve spolupráci s oxfordským profesorem Johnem Colemanem vytvořili také fonetický přepis rozluštěného nápisu. Poprvé od zániku civilizace, která tento artefakt vytvořila, je tak možné slyšet jejich jazyk.
Pečlivé falzum?
Proti jeho výkladu se však ozývá i řada nesouhlasů. Dle poměrně velké skupiny lidí je samotný disk totiž padělkem. Jeho objevitel Lugi Pernier si na objevu tohoto úlomku založil prakticky celou vědeckou kariéru. Sám přitom proslul odhalováním mnoha padělků, což mu dává nejlepší kvalifikaci na to jeden takový vytvořit.
Ke sporům přispívá i řecká vláda. Ta totiž zatvrzele odmítá přesnost určení stáří památku pomocí radionuklidové metody.
Předměty s údajnými výklady
Nešlo by ostatně o první památku, která roky odolává rozluštění a na které si současně mnoho expertů i amatérů založilo kariéru skrze domnělý nebo legitimní badatelský úspěch. Do této skupiny patří i pověstný Vojničův rukopis. U obou artefaktů platí, že se pravidelně objevují jedinci, kteří ho údajně přeložili, a to ze všech koutů světa včetně Česka.
Zdroje: Dotyk, Study, ZajimavaEvropa, Wikipedia
