V roce 1989 bral průměrný Čech 3 170 korun hrubého. Letos ve druhém čtvrtletí dosáhla průměrná mzda v Česku téměř dvaapadesáti tisíc. Pokud do nákupního košíku vložíme základní potraviny od chleba přes máslo až po maso, zaplatíme za něj na pokladně třiapůlkrát více než před revolucí. Procentuální podíl z výplaty se ovšem propadl na méně než čtvrtinu původní hodnoty.
Podíl jídla na průměrné mzdě
Přesně sestavený nákupní košík čítající mimo jiné kilo chleba, cukru, jablek, kuřete, čtvrt kila másla, třicet vajec a šest lahvových piv vyšel v roce 1989 na 208 československých korun. Z tehdejší průměrné mzdy ukrojil 6,57 procenta. Dnes lidé za naprosto totožné položky zaplatí v průměru 708 korun, což představuje 1,36 procenta z průměrné mzdy za druhé čtvrtletí, která činila 51 966 korun.
Základní potraviny se tak staly zhruba pětkrát dostupnějšími. Některé položky v letošním roce navíc výrazně zlevnily. Český statistický úřad eviduje u másla pokles ze 165 korun za kilogram v lednu na letních 118 korun, v obchodních akcích se kostka prodávala i za necelých dvacet korun.
Dolů šly také ceny vajec. Za deset kusů platili zákazníci v únoru 61 korun, v srpnu už to bylo 43 korun a šedesát haléřů. Mléko se v letních akcích objevilo za 5,90 koruny. Konzumní kmínový chléb naopak nezlevnil a dlouhodobě si drží cenu kolem 45 korun za kilogram.
Za jeden kilogram vepřové šunky dají letos Češi přes 250 korun, kilogram celého kuřete vyjde na bezmála 70 korun. Z potravin, které si z hlediska dostupnosti oproti socialismu pohoršily, lze podle srovnání z roku 2021 zmínit brambory. Ty stát v minulosti masivně dotoval, dnes za ně zákazníci zaplatí průměrně něco málo přes šestnáct korun za kilogram.
Z jedné průměrné mzdy si dnes může člověk koupit více než jedenáct set bochníků chleba, přes šestnáct set padesát kostek másla nebo téměř dvanáct set balení vajec po deseti kusech. Do nákupního košíku by se za stejnou částku vešly necelé čtyři tisíce lahvových piv.
Měsíce práce na nové auto a pračku
Propastný rozdíl panuje u spotřebního zboží. Pro pořízení nového vozu značky Škoda musel člověk v roce 1989 obětovat přes 26 průměrných měsíčních platů. Součástí nákupu bylo dlouhé čekání v pořadnících. V září letošního roku stojí nejlevnější verze Škody Fabia bezmála čtyři sta tisíc korun, což odpovídá přibližně 7,7 měsíční průměrné mzdy.
Pokud si průměrně vydělávající člověk odloží stranou odpovídající část svého výdělku, uspoří na auto nepoměrně rychleji než před sametovou revolucí. Podobný vývoj statistici zaznamenali u domácích spotřebičů a elektroniky. Na automatickou pračku padlo na konci osmdesátých let čtyřicet pracovních dní a barevný televizor vlastnila méně než polovina domácností. Podle výpočtů z roku 2021 se doba nutná k vydělání na pračku zkrátila na šest a půl dne. Osobním počítačem podle dat z roku 2021 disponovaly zhruba čtyři pětiny českých rodin.
Podle propočtů z roku 2021 se dostupnost zvýšila také u oblečení. Výjimkou je horské kolo, na které se v roce 1989 i v roce 2021 pracovalo zhruba deset dní. Na pořízení jednoho páru kožených dámských bot bylo v roce 2021 potřeba obětovat jedinou denní mzdu, v roce 1989 to bylo dva a půl dne. Na jeden pánský oblek průměrný Čech vydělával pět dní.
Účty za bydlení a energie
Opačná situace nastává při srovnání nákladů na bydlení, které stát před revolucí uměle dotoval a držel na nízké úrovni. Průměrné měsíční výdaje na bydlení činily na jednu osobu 181 korun československých, z toho samotný nájem představoval 47 korun. Volný nákup bytů ale tehdy neexistoval a na přidělení státního bydlení se čekalo léta.
Do roku 2020 vzrostly výdaje na bydlení na osobu ze 181 Kčs na 3 023 korun, tedy téměř sedmnáctkrát, a účty za elektřinu, plyn a paliva stouply více než šestnáctinásobně. Mzdy se do té doby zvýšily zhruba jedenáctkrát, takže bydlení spolyká mnohem větší část domácího rozpočtu. Na konci osmdesátých let tvořilo necelých deset procent výdajů domácnosti, v roce 2018 už zhruba čtvrtinu.
Rozdíly panují také v příjmové rovnosti. V roce 1989 mělo deset procent nejbohatších domácností třiapůlkrát vyšší příjmy než deset procent těch nejchudších. Těsně před rokem 2020 se tyto nůžky rozevřely na pětapůlnásobek, přesto se Česko z globálního hlediska nadále řadí ke státům s nejnižší příjmovou nerovností. Medián mezd se drží jen o málo níže než celostátní průměr.
Změna rodinných počtů a délka dožití
Útrata za potraviny a nealkoholické nápoje tvořila v roce 1989 více než čtvrtinu všech rodinných výdajů. Postupem času se tento podíl zmenšoval a klesl pod pětinu. Volné peníze se přesunuly do jiných segmentů, kromě bydlení vzrostl zhruba osminásobně podíl výdajů na zdravotnické služby. Lidé utratí menší podíl peněz za dopravu, která z celkových výdajů klesla z necelých jedenácti procent na devět a půl procenta. Pohonné hmoty i jízdné sice na cenovkách zdražily, platy ovšem rostly rychleji.
Spolu s cenami se proměnila i samotná struktura společnosti. Zvýšil se celkový počet domácností, ovšem klesl počet jejich členů. Před revolucí žila sama zhruba čtvrtina lidí, v roce 2020 už to bylo téměř třicet procent. Narostl také podíl obyvatel starších pětašedesáti let z původních dvanácti na dvacet procent.
Výrazný posun zaznamenali statistici u naděje dožití. Muži se na konci osmdesátých let v průměru dožívali 68 let, ženy 75 a půl roku. Podle dat Českého statistického úřadu pro období let 2024 a 2025 se střední délka života mužů posunula za hranici 77 let. U žen tato hodnota překročila 83 let.
