Snímek Apollo 13 režiséra Rona Howarda z roku 1995 patří k nejpřesnějším vesmírným dramatům, ale přesto se v několika momentech od skutečné mise NASA z roku 1970 liší. Skuteční inženýři měli některé krizové scénáře připravené předem a astronauti se do atmosféry vraceli bez dramatických proslovů.
Start s blikající kontrolkou
Mise Apollo 13 odstartovala 11. dubna 1970 ve 13:13 vojenského času. Režisér Ron Howard se při natáčení zaměřil na co největší realističnost, herci proto podstoupili výcvik u NASA a stav beztíže trénovali ve speciálním letadle. Snímek s Tomem Hanksem v roli velitele Jima Lovella zachycuje výpadek jednoho z pěti motorů nosné rakety Saturn V. K tomuto selhání skutečně došlo a posádka ho vyřešila tím, že zbývající čtyři motory nechala hořet o 34 sekund déle.
Režisér si pro větší napětí pomohl drobným detailem. Ve filmu na závadu upozorňuje blikající světlo na panelu. Podle velitele mise Apollo 15 a technického poradce filmu Dava Scotta by v reálném modulu taková kontrolka vůbec nesvítila a filmaři ji přidali pro upoutání divákovy pozornosti. Změnou prošla i hudba, kterou si astronauti po úspěšném startu pustili. Místo filmové písně Spirit in the Sky zněl ve skutečnosti velitelským modulem ústřední motiv ze snímku 2001: Vesmírná odysea.
Nejslavnější věta a improvizace
Když na palubě došlo k výbuchu a loď začala ztrácet energii a kyslík, zazněla z úst filmového Jacka Swigerta v podání Kevina Bacona věta „Houstone, máme problém“. Podle přepisů komunikace ale událost probíhala odlišně. Prameny se v určení mluvčích mírně rozcházejí. Podle jedné verze pronesl první slova „OK, Houstone“ Fred Haise a následné „Myslím, že jsme tu měli problém“ dodal Lovell. Jiné záznamy obě úvodní věty připisují Jacku Swigertovi.
Jisté je, že když středisko požádalo o zopakování, velitel Lovell odpověděl: „Houstone, měli jsme problém.“ Scenárista William Broyles Jr. minulý čas úmyslně upravil, aby věta působila naléhavěji.
Po havárii museli astronauti využít lunární modul jako záchranný člun. Filmové řídící středisko tato situace zaskočí a inženýři složitě vymýšlejí, jak do prostoru pro dva lidi dostat trojici mužů. Ve skutečnosti NASA podobný scénář záchrany předem plánovala a posádka měla k dispozici jasné postupy, jak v modulu čtyři dny přežít.
Práce inženýrů v Houstonu
Podobně filmaři upravili i scénu s výrobou improvizovaného adaptéru pro filtry oxidu uhličitého. Zástupce NASA na plátně tvrdí, že se na tuto možnost nikdy nedívali. Reální inženýři si však přesně tento scénář vyzkoušeli v rámci simulací už před letem a vyřešení problému jim zabralo necelé dvě hodiny. Ke komunikaci využívali i přesné výpočty. Lovell své matematické úkony zapisoval na papírovou kartu a nechal si je ze Země kontrolovat, přičemž tento originální lístek se v roce 2011 vydražil za více než 388 tisíc dolarů.
Zásadní roli při záchraně hraje ve filmu Ken Mattingly, kterého ztvárnil Gary Sinise. Původně měl letět také, ale kvůli kontaktu se spalničkami zůstal na Zemi. Snímek ho zachycuje jako osamělého hrdinu, který v simulátoru neúnavně zkouší postupy pro zapnutí modulu. Samotný Mattingly později upřesnil, že jeho postava v těchto scénách zastupuje práci mnoha inženýrů, kteří řešení počítali u svých pracovních stolů.
Skutečný letový ředitel Gene Kranz, kterého hrál Ed Harris, navíc nikdy nepronesl legendární prohlášení, že selhání nepřipadá v úvahu. Šlo pouze o shrnutí jeho delšího a méně úderného proslovu.
Vstup do atmosféry
Těsně před návratem na Zemi informuje filmová NASA posádku, že vstupuje do atmosféry pod špatným úhlem. Příčinou má být chybějící váha desítek kilogramů měsíčních kamenů, které loď kvůli zrušenému přistání nenabrala. Zásadní problém způsoboval chladicí systém připojeného lunárního modulu. Vypouštěl do vesmíru vodní páru a tím plavidlo vytlačoval z předem stanoveného kurzu.
Průlet atmosférou představoval kritický moment, při kterém je loď obklopena plazmou a spojení se přeruší. Film pracuje se čtyřminutovým výpadkem, reálné přerušení trvalo kvůli mělkému úhlu vstupu šest a půl minuty. Když loď Apollo 13 opustila oblast výpadku, filmový velitel Lovell ohlásil: „Houstone, tady Odyssey, rádi vás opět vidíme.“ Skutečný Swigert reagoval na volání operátora mnohem prostším pozdravem: „Okay, Joe.“
Snímek nominovali akademici na devět Oscarů, ze kterých získal dvě sošky za střih a zvuk. Televize Nova Cinema jej vysílá v sobotu 3. října ve 20:00.
